M.

22. června 2018 v 20:11 | writingforsomeone
No...
Potkala jsem tě, když jsem byla zlomená. Potkala jsem tě pár vteřin poté co jsem přežila to nejhorší v mém životě. Neměla jsem zrovna moc důvodů, proč žít. Neměla jsem skoro žádný.
Zajímavé, že když už se všechno vzdá, tak se opět něco objeví. Pro mě jsi se objevil ty. Ani nevíš, že jsi pro mě byl ze začátku jediný důvod proč žít. Díky tobě jsem se odrazila od úplného dna. Znamenal jsi pro mě víc, než jsem si kdy myslela, že pro mě budeš znamenat.
Teď už se nebudeme vídat. Už nikdy si znovu nelehnu do tvé postele. Už nikdy si nebudu dávat cigaretu ve tvém okně. Už tě nikdy neuvidím vyhrávat. Už tě nikdy neobejmu.
Ale už vždy si budu do čaje dávat několik kapek citrónu, jak jsi mě to naučil ty. Už vždy si, při křupání sněhu pod nohama, vzpomenu na tebe. Už vždy ve mě zůstane to, co jsem si z tebe zapamatovala. Díky tobě už všechno tak neprociťuji a nebojím se, což jsem se potřebovala naučit.
Myslím, že to tak být mělo. Měl jsi se v mém životě objevit jen na chvíli.


 

Jak je důležité říct sbohem?

30. prosince 2017 v 17:20 | writingforsomeone |  Povídky


Přerušované bílé pruhy se v rychlosti pojí v jednu souvislou čáru rozdělující cestu pro neustále někam spěchající lidi, sedící ve svých autech. V jednom z těch aut, sedím i já. Mířím do Kielce po silnici 78 v mém olivově šedém Audi A6. Na čelním skle se pomalinku začínají objevovat malinké kapky padající z šedé oblohy, která se víc a víc zatahuje. Nehraje mi tady ani rádio, vždy se raději soustředím na jízdu. Skoro všichni mě už od začátku cesty předjíždějí, ale nedivím se jim, jezdím moc pomalu. Před chvilkou jsem si ale všimla, že se celou dobu míjím s autem Renault Scenic vínové barvy v levém pruhu. V jednom okamžiku je přede mnou, poté zase hned za mnou.

Trest

14. července 2017 v 16:49 | writingforsomeone |  Povídky

Jaké to asi je, zemřít? Jaký to je asi pocit, přestat existovat? Dozvím se to jako poslední ze všech lidí, které jsem znal. Na tomto světě už z mé rodiny, ani známých nikdo nezůstal. Nemám žádný důvod tady pořád být, ale přes to, jsem stále tady.
 


Lucid Dream

18. září 2016 v 12:58 | writingforsomeone |  Povídky

Ani nevím, jak mě tohle napadlo. Ještě na začátku prázdnin jsem jela autem do kina a prostě mě to trklo :D Tady jsem se vyblbla :D Jsou tam všechny šílenosti co mě napadly a budu moc ráda, když to alespoň někdo dočte do konce :D ve Wordu to mělo osm stránek, takže... no, snad se bude líbit. :D

Cigarette

20. června 2016 v 12:31 | writingforsomeone |  Povídky

Dneska jsem měla zvláštní náladu. Chtěla jsem psát, ale něměla jsem nápad. Prostě jsem vzala tužku a psala co mě napadlo. Celkem mě překvapilo, že z toho něco vzniklo. ;)

Kam dál