Červen 2018

M.

22. června 2018 v 20:11 | writingforsomeone
No...
Potkala jsem tě, když jsem byla zlomená. Potkala jsem tě pár vteřin poté co jsem přežila to nejhorší v mém životě. Neměla jsem zrovna moc důvodů, proč žít. Neměla jsem skoro žádný.
Zajímavé, že když už se všechno vzdá, tak se opět něco objeví. Pro mě jsi se objevil ty. Ani nevíš, že jsi pro mě byl ze začátku jediný důvod proč žít. Díky tobě jsem se odrazila od úplného dna. Znamenal jsi pro mě víc, než jsem si kdy myslela, že pro mě budeš znamenat.
Teď už se nebudeme vídat. Už nikdy si znovu nelehnu do tvé postele. Už nikdy si nebudu dávat cigaretu ve tvém okně. Už tě nikdy neuvidím vyhrávat. Už tě nikdy neobejmu.
Ale už vždy si budu do čaje dávat několik kapek citrónu, jak jsi mě to naučil ty. Už vždy si, při křupání sněhu pod nohama, vzpomenu na tebe. Už vždy ve mě zůstane to, co jsem si z tebe zapamatovala. Díky tobě už všechno tak neprociťuji a nebojím se, což jsem se potřebovala naučit.
Myslím, že to tak být mělo. Měl jsi se v mém životě objevit jen na chvíli.